středa 22. srpna 2012

30 day book challenge: Day 3

Toto meme pořádá Kacennnka

Day 1: Kniha, která mě rozesměje

Název: Pan Kaplan má stále třídu rád (O Kaplan! My Kaplan!)
Autor:
Leo Calvin Rosten
Anotace: Laskavý humor příběhu je postaven především na zápase s angličtinou nejen pana Kaplana, ale i dalších přistěhovalců do New Yorku. Krejčí Hyman Kaplan má takřka geniální schopnost přešít jazyková pravidla tak, aby netísnila jeho neuvěřitelnou vyřídilku. Urputná vážnost, se kterou dospělí ke svému vzdělávání přistupují, přináší řadu zábavných a úsměvných situací.

Můj názor: 
Jedna z mála knih, nad kterou se směju nahlas, takže nedoporučuji číst na veřejných místech, pokud nechcete být označeni za totálního cvoka. Velký obdiv patří překladatelům, protože museli často úplně předělávat celé odstavce, aby to mělo smysl, pointu a bylo to vtipné. Kniha byla přeložena několikrát, já ale jednoznačně upřednostňuji překlad pana Antonína Přidala.


Malá ukázka:

Když vyučující zjistil prezenci, zahájil hodinu sdělením: „Dnes večer se, třído, budeme věnovat — mluvnímu cvičení.“
Z řad před ním zazněla symfonie souhlasu, protkaná zděšeným sténáním a zoufalým úpěním. Většina žáků měla mluvní cvičení ráda, ale ti, kteří sténali, měli raději cvičení písemné (jako paní Valuskasová, pocházející z Finska), a ti, kdož úpěli, považovali každé veřejné vystoupení za vyložené mučení (jako Casimir Scymczak, zedník z Gdaňska).
„Začne třeba pan — “ profesor Parkhill předstíral, že jde o volbu naprosto spontánní — „Kaplan.“
Cherubín, usazený jako vždy uprostřed první řady, vydechl: „Já?“
„Ano,“ usmál se profesor Parkhill. „Šel byste jako první?“
„Mílerád!“ 
"Tak pojďte," pokynul vyučující.
„Rádo stálo,“ řekl pan Kaplan.
Jako u vytržení vstal, klopýtl o natažené nohy pana Pereze (který po latinskoamericku zaklel), vrazil do kolena paní Yanoffské (která zasyčela „Hoží, nebo co?“), omluvil se oběma spolužákům bodrým „Pomiňte“ a chvátal na stupínek. Profesor Parkhill se zatím vzdálil k zadním řadám. (Při mluvním cvičení sedával vždycky vzadu.)
U katedry se pan Kaplan otočil tváří k publiku. Jednou rukou se opřel o slovník, jako by stál modelem v sochařském ateliéru, druhou zvedl jako Říman přehlížející své legie, nasadil ten nejslunečnější úsměv a zvučným tenorem zadeklamoval:
„Pamprésor, tamyjapanóve, frekvákvanti sačátnické čídy. Za moje tema vám povim o pět hyzdorickejch brézidentu této kolosál sémě. Čislo jedna je Čoč Fošinton, skladatel flasti. Dalši pán na šatě je Džem Médisyn, prima stádnik. Za nim Ted E. Rózvald, kerej se proslovil ve válce se Španijelama. Taky Futro Vilzón, kerej pojistil demograciji. A nakonec muj oplípenej brézidentik, velkej lickej podstava se slatym sersem na pravý straně — Ej Bí Linkón!… Těkuji vás.“
Pan Kaplan se herojským krokem vrátil na místo.
„To má bejt cvičení mluvení?“ zaprotestoval pan Bloom.
"Zbohem, gramátyčko!" vydechla pohřebně Olga Tarnovská.


str. 17-18


Pokud jsem vás navnadila a nechce se vám knihu kupovat, můžete si ji ve formátu PDF stáhnout tady! (verze A. Přidala)

2 komentáře:

  1. Tak tohle je i pro mě srdcovka! Můžu ji číst pořád dokola a nikdy neomrzí. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle byla jedna z prvních knih, které jsem přečetla během jednoho dne a vždycky se k ní ráda vracím:)

    OdpovědětVymazat