středa 8. srpna 2012

PŘEČTENO: Černobílý svět - Kathryn Stockett


zdroj: bux.cz
Název: Černobílý svět
Autor: Kathryn Stockett
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 408
Rok vydání: 2012
Datum přečtení: 7/2012
Anotace: Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích. (bux.cz)




I když je rok teprve těsně za polovinou, můžu s téměř stoprocentní jistotou říct, že Černobílý svět (v originále The Help) je nejlepší knížka, kterou jsem letos četla, nepředpokládám totiž, že by mě něco okouzlilo a zaujalo víc, než tohle!

zrdoj: www.allmoviephoto.com/
Protože anotace toho moc neříká, přiblížím vám děj. Vše se odehrává v šedesátých letech 20. století ve městě Jackson v americkém státě Mississippi. Mississippi je jižanský stát. To znamená bývalý otrokářský stát. Je tomu skoro přesně sto let, co bylo otrokářství v USA zakázáno. Pokud si myslíte, že to pro černé obyvatele znamená, že si teď s bílými podají ruce a je všechno v pořádku, mýlíte se. Všichni bílí obyvatelé Mississippi jsou rasisté. Panuje zde přísná segregace – černí mají svou čtvrť, své obchody, vyhrazenou část v autobuse, nesmí do veřejných budov, jako je třeba knihovna atd. Na všechny, kteří se nějakým způsobem zapojují do bojů za černošská práva, se hledí skrz prsty. 
 
„Nikdo nesmí nutit sestru bílé pleti pracovat na odděleních nebo pokojích, kde leží černí muži.
Pro bílé osoby je nezákonné brát si někoho jiné rasy než bílé. Jakýkoli sňatek porušující toto ustanovení bude neplatný.
Žádný barevný holič nesmí obsluhovat bílé ženy či dívky.
Hrobník nesmí pohřbívat barevné do půdy používané k pohřbům bílých obyvatel.
Mezi školami pro bílé a barevné nesmí docházet k výměnám knih, knihy musí být dále používány rasou, která je použila jako první.“str. 158, výňatky z brožury „Soupis jižanských zákonů Jima Crowa“
(Tohle je ta Amerika, kterou každý obdivuje. – pardon, musela jsem si rýpnout!)

zdroj: weheartit.com
Příběh je vyprávěn ze třech pohledů: Z pohledu staré černošky Aibileen, kterou si musíte zamilovat. Je to moudrá, stará, černá služebná, která miluje děti svých zaměstnavatelů. Její současnou zaměstnavatelkou je Elizabeth Leefolt, členka Jacksonské ligy. Má malou dceru Mae Mobley, ke které ale nic necítí. Aibileen, která sama o svého jediného syna přišla vinou nehody, se o Mae Mobley stará s láskou, kterou dítě od matky nikdy nepozná. 

zdroj: weheartit.com
Druhý pohled: Minny, také černoška, mladší než Aibileen. Tyhle dvě jsou dobré kamarádky. Minny pracovala u paní Hilly Holbrook, přítelkyně Elizabeth Leefolt, Hilly ji ale obvinila z krádeže a vyhodila. Minnyin problém je v její hubatosti. Nemůže nechat jazyk za zuby a tak často schytá padáka. Momentálně pracuje u Celie Foote, dívky, která se vdala za Johnnyho Footeho. Na první pohled se Minny jeví jako silná žena, která si nenechá nic líbit, vzápětí se ale dozvídáme, že má manžela, který ji bije a kupu dětí k tomu. Navíc se pomstila paní Hilly za vyhazov a každým dnem žije v napětí, že ji Hilly u paní Celie vypátrá a zničí ji.
 
Třetí rovinou je příběh vyprávěný z pohledu slečny Skeeter. Ta je kamarádkou Hilly a Elizabeth, ale je zcela jiná, než ony. Přemýšlí nad údělem černošek, zajímá se jejich práva, touží být spisovatelkou, na vdávání nemá ani pomyšlení a píše rubriku pro Jacksonský deník. Za své „pochybné“ aktivity si vyslouží odmítnutí od Hilly i Elizabeth a najednou nemá ve městě nikoho, kdo by byl ochotný s ní zajít na tenis nebo zahrát si bridž. Zajímá ji, co se stalo s její černošskou chůvou a služebnou její rodiny – Constantine. Proč odešla? A proč jí o tom nikdo nechce nic říct? 
 
zdroj: weheartit.com
Skeeter osloví Aibileen – chce, aby jí vyprávělo o tom, jaké to je celý život sloužit bílé rodině. Je to nebezpečné, Aibileen na to ale přistoupí. A přidávají se další černošky-služebné. Nakonec vzniká dvanáct rozhovorů – vydaných pod falešnými jmény, anonymním autorem. Nikdo se nesmí dozvědět, že město Niceville je ve skutečnosti Jackson v Mississippi a autorem Eugenia „Skeeter“ Phelan.
 
Možná jste si všimli, že mám ráda, když je postava dobře propracovaná. Když má osobnost a charakter. Nebývá to samozřejmostí, občas se postavy chovají a jednají podle momentální nálady a potřeb jejich stvořitele, tj. autora, i když to je zcela v rozporu s jejich vlastnostmi, které autor zmínil o kapitolu dříve. Tohle absolutně není ten případ. Není tady jedna dobře vykreslená postava, ale hned šest nebo možná sedm! Ale přitom to nejsou stereotypy! Za což má ode mě autorka obrovské plus.

zdroj: weheartit.com
Kniha vás nenechá chladnými – rozpálí vás doběla rasistickými poznámkami a nespravedlností, ale dokáže i pohladit po duši, pobaví trefnými poznámkami černošek a rozpláče dojetím, přesto není melodramatická, nehraje zbytečně na city – ano, konec je dojemný, ale není to prvoplánové, je to opravdové a vy tomu věříte. Nakonec si říkáte, že je škoda, že už je konec, protože si o sympatické Skeeter, moudré Aibileen, hubaté Minny, chudince Celii ani potvoře Hilly už nic nepřečete.
 
A nakonec malá poznámka – Kathryn Stockett před vydáním knihy čekalo zhruba 45 - 50 odmítnutí nakladatelů (našla jsem několik různých údajů). Vzhledem k tomu, že na knihu každý pěje chválu, a k tomu, že kniha JE dobrá, znamená to dle mého, že v Americe je rasismus a černošská otázka stále živá – i když po separaci není v zákonech ani památky.
Kniha u nás vyšla  dvakrát - poprvé jako hardback, podruhé paperback. Mě osobně se paperback líbí víc a jsem ráda, že právě ten mám v knihovničce. Jaký je váš názor? Která je hezčí?
hardback //////////////////////////////////// paperback

6 komentářů:

  1. Pěkná recenze :) mě osobně se víc líbí hardback, který mám také doma, i když mě na něm neskutečně rozčiluje ten bílý pásek - koho zajímá, jestli se jedná o bestseller? taková nálepka knihu stejně neprodá, pokud není dobrá..jinak můj názor na knihu si můžeš přečíst tady: http://ohanamon.blogspot.cz/2012/01/kathryn-stockettova-cernobily-svet.html teď jen váhám, jestli se mám podívat na film..většinou mi filmy spíš kazí zážitek z knihy, minimálně tím, že mi vnutí vzhled postavy, kterého už se nikdy nezbavím..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejprve jsem viděla film a protože se mi hodně líbil, vrhla jsem se na knížku. Vzhled postav mi to sice vnutilo, ale tvůrci se držely předlohy, takže mi to nijak nevadilo. Řekla bych, že film se ve srovnání s knihou povedl.

      Vymazat
  2. Více se mi líbí hardback, ale u každého je to jiné. A tuhle knížku si už dlouho chci přečíst, teď mě k tomu asi donutí učitelka ze základů společenských věd, protože po nás chce, abychom přečetli nějakou knihu s psychologickou tematikou. Tak doufám, že budu knihou stejně nadšená jako ty. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pri tejto knihe som nevidela ani film, ani som sa nejako ešte nedostala ku knihe. Ale počula som, že tá kniha je perfektná, rovnako ako film, takže musím si ju zapísať do svojho zoznamu neprečítaných kníh a skúsim sa ísť opýtať do knižnice či ju náhodou nebudú mať. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kniha je skvělá, líbila se mi stejně jako tobě, hezky jsi shrnula v recenzi to podstatné. :) Taky mi přišlo úžasné, jak si autorka pohrála s charakterem postav, na tenhle faktor hodně dám. Jak píšeš i zde v komentářích, film se podle mého povedl taky, i když já si napřed přečetla knihu, nechtěla jsem si moc naspoilerovat děj. I podle mě je hezčí paperbackové vydání, působí dynamicky a zároveň jakoby čistě, jsem ráda, že jeden výtisk vlastním. :)

    OdpovědětVymazat
  5. na tuhle knížku se hodně těším, viděla jsem filmové zpracování a přišlo mi velmi povedené a zajímavé téma hlavně

    OdpovědětVymazat