středa 29. srpna 2012

PŘEČTENO: Dívka za zrcadlem - Cecelie Ahern


Název: Dívka za zrcadlem
Autor: Cecelia Ahern
Nakladatelství: BBart
Počet stran: 94
Rok vydání: 2012
Datum přečtení: 4/2012
Anotace
Dívka za zrcadlem
Lila je šťastná, že našla muže, o jakém odjakživa snila. Když však ve svatební den vypluje na povrch tajemství z minulosti její rodiny, její život nabere naprosto nečekaný obrat. Jaké tajemství skrývá babiččin dům, opředený zvláštním kouzlem? Proč jsou ve všech pokojích zahalená zrcadla a proč Lila nikdy nesměla vejít do jednoho z pokojů? Mladá nevěsta zjišťuje, že i v důvěrně známých zdech může číhat hrozivé nebezpečí.

Stroj na vzpomínky
Říká se, že první láska se každému člověku navždy vryje do paměti. Co se však stane, když vzpomínky na milovaného člověka začnou blednout? Někteří lidé by udělali cokoliv, jen aby si je uchovali, mohli se k nim neustále vracet, a znovu tak prožívat někdejší štěstí. Jeden muž se zlomeným srdcem nachází způsob, jak šťastným okamžikům vdechnout život a dát jim volný průchod…

Dívka za zrcadlem je útlá knížečka malého formátu s pouhými 94 stranami, písmo je navíc poměrně veliké a v knize jsou navíc i ilustrace. Obsahuje dvě krátké povídky – Dívka za zrcadlem a Stroj na vzpomínky. Protože na mě každá působila jinak, zrecenzuji každou vzlášť.

Dívka za zrcadlem je povídka o dívce Lile a její nevidomé babičce, která nenávidí zrcadla a očividně má nějaké tajemství. Zrcadlo v babiččině pokoji Lilu přitahuje, i když má zakázáno zvedat z něj závěs, kterým je překryté. Lila je ale příliš zvědavá, co se stane potom, už nebudu prozrazovat. Povídka je to kraťoučká, milá, tajemná se zvláštním šťastně-nešťastným závěrem a snadno se četla. Hodnotit to musím jako povídku, nikoli jako román o minumálně tři sta stranách. Proto tedy čtyři body z pěti.

Stroj na vzpomínky už je značně ponuřejší. Jeden muž vynalezl stroj na vzpomínky. Stroj, který dokáže vzpomínky změnit. Otevře si svou „ordinaci“, najme asistentku a začne přijímat lidi, kteří touží po změně. Současnost se prolíná s minulostí, ve které muž vzpomíná na svou lásku. 

„Vím, jak vás zlobí, když sem přicházejí nejrůznější lidi a chtějí po vás, abyste jim vyrobil nějaké slabomyslné vzpomínky, jako třeba že se stali slavnými sportovci, co podvádějí svoje manželky s krásnějšími ženami. Protože o tohle vám nešlo. Šlo vám o zachycení určitého okamžiku v takové podobě, jak se měl odehrát, kdyby vás někdo nevyrušil nebo kdybyste nebyl zbabělec, anebo kdybyste věděl, že tenhle ztracený okamžik pro vás vlastně znamenal jedinou příležitost, kdy jste někomu mohl říct, co máte na srdci…“

V druhé povídce je něco, co mi stále uniká, něco, co jsem stále ještě nepochopila, i když jsem ji četla několikrát. Proto musím dát jen 3 body.

Kniha má jedno plus a jedno mínus. Plusem je nádherný přebal – ten obrázek je opravdu moc pěkný. Mockrát hezčí než originál. I když ani s jednou povídkou do docela nekoresponduje, líbí se mi.

Mínusem je cena. Sto dvacet devět korun za knihu o dvou krátkých povídkách na 94 stran mi přijde přeci jen trochu moc. 

Když tedy sečtu všechny pro a proti, vyjde mi z toho krásný tříbodový průměr. Osobně bych do knihy přidala ještě jednu povídku. Pak by i cena odpovídala, čtenářský zážitek by byl plnější - takhle jsem knihu slupla jako malinu - za dvě hodinky bylo přečteno.

Žádné komentáře:

Okomentovat