neděle 5. srpna 2012

PŘEČTENO: Julie - Anne Fortier


Název: Julie
Autor: Anne Fortier
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 368
Rok vydání: 2011
Datum přečtení: ?/2012

Anotace:
Mladá Američanka Julie Jacobsová zdědí po své tetě podivný dopis, který ji posílá do italské Sieny. Zde se Julie dovídá, že je přímým potomkem Julietty a Romea, kteří v Sieně skutečně ve 14. století žili a jejichž tragický příběh inspiroval nesmrtelné Shakespearovo drama. Rozhádané rody, které kdysi stály za zmařenou láskou, v Sieně pořád žijí a kletba, jež na ně byla seslána, je stále sužuje. Julie se snaží dobrat pravdy o tom, co se před šesti stoletími stalo, a tuší, že i kdyby našla svého Romea (a jeden takový by tu byl), hrozí jí stále stejný osud – tedy tragická smrt.


„Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova…“

Předem vám říkám, že nemám ráda Romea a Julii od Shakespeara. Nikdy mě to dílo neokouzlilo a nikdy asi už neokouzlí, plně se ztotožňuji s textem na růžovém obrázku. Proto jsem hodně dlouho váhala, zda se do této knížky pouštět. Nakonec jsem si řekla, že to zkusím a rozhodně nelituju. 

Je to první kniha, kterou zde recenzuji a která není moje vlastní – byla půjčená z knihovny a přečtená asi před půl rokem. Minulý týden jsem si jí půjčila znovu a vybrané pasáže pročetla podruhé. Zjistila, že je lepší recenzi napsat do pár týdnů po přečtení, když jsou dojmy ještě čerstvé. (To jen malá poznámka na okraj.)

Kniha je psána ich formou z pohledu Julie Jacobsové… tedy vlastně Giulietty Tolomeiové, která je tak trochu nijaká – nijak hezká, nijak okouzlující, ve stínu své o čtyři minuty mladší sestry Janice. Je zamilovaná nejrůznějších historických postava, nejvíce však do Romea a doufá, že jednou svého Romea potká. 

Jednou jsme s Janice přespávaly ve stanu na zahradě, a než jsme usnuly,
 svěřila jsem se jí se svými romantickými představami výměnou za karamely, které byly beztak původně moje. Kéž bych to neudělala! 
Pragmatická sestra mě hned zpražila. 
„Jo děvče, tak to máš smůlu, protože všichni tihle borci už dávno natáhli bačkory.“
 str. 86-87

Dílo Anne Fortier odehrává v toskánské Sieně, nikoli ve Veroně, jak jsme zvyklí. Autorka vylíčila město poměrně barvitě, jediné, co mě zarazilo, že jsem si ho dle jejího popisu představovala jako takové „maloměsto“, kde zná každý každého. Ve skutečnosti má ale téměř 55 tisíc obyvatel. Román vychází ze skutečných událostí – jak autorka říká v poznámce na konci knihy – původně se vše skutečně odehrálo v Sieně, příběh Romea a Julie byl několikrát sepsán, ale až Shakespeare ho umístil do Verony. 

Palio, dostih, který se dodnes v Sieně koná na Piazza del Campo dvakrát ročně, mě nijak neuchvátil, naopak se mi líbila druhá dějová linie, odehrávající se v roce 1340 – teda za života „opravdového“ Romea a „opravdové“ Julie. Každá kapitola i podkapitola začíná veršem ze Shakespeara, který souvisí s tím, co se bude v kapitole odehrávat.

Víc z děje nebudu prozrazovat, nemám ráda příliš „spoileroidní“ recenze, takže pokud máte v knihách rádi historii, lásku a napětí, rozhodně se do knihy pusťte, vše je zde namícháno v dobrém poměru.


Poslední věc, na kterou bych ráda poukázala je podle mě velice zdařilá obálka - a to ve všech vydáních, posuďte sami!





2 komentáře:

  1. Tak o téhle knížce jsem, přiznám se, ještě neslyšela... ale nevypadá vůbec špatně. Sice nevím, jestli by to byl můj šálek čaje, ale pokud na ni někde narazím, asi si ji přečtu. :)
    Btw, z obálek se mi nejvíc líbí ta první s tou uličkou! Zbožňuju tyhle (převážně) italské uličky...^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že můžu doporučit něco, o čem jsi ještě neslyšela. Přijde mi, že na všech blozích najdu všude ty samé knihy...
      A z obálek se mě osobně líbí nejvíc druhá shora a třetí ze spodu :D

      Vymazat