úterý 4. září 2012

30 day book challenge: Day 7

 
Autorkou je Kacennnka, její blog najdete zde.
 
 
 Day 07: Kniha, ze které umíš recitovat/ citovat
 
Název: Evžen Oněgin
Autor: Alexander Sergejevič Puškin
O čem celá kniha je: (obsahuje spoilery)
Titulní postava románu, Evžen Oněgin – mladý floutek z vyšší společnosti, opouští rušný společenský život velkoměsta, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Jeho melancholie ho ale neopouští. Jedinou společností je mu básník Lenský. Ten ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U nich potká Oněgin Taťánu, která se do něj osudově zamiluje. Taťána mu napíše dopis, kde se vyznává ze své lásky. Oněgin neodpovídá. Když se ho pak Taťána táže, jestli ji miluje a proč neodpověděl, odpoví chladně, vyhýbavě a zároveň varovně: jejich manželství by prý nebylo štěstím. Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťánina svátku. Když zjistí, že si každý myslí, že je zde kvůli Taťáně, dokonce jako její nápadník, rozhodne se vyjádřit svůj vzdor nešťastným způsobem – celý večer tančí s Olgou. Rozhněvaný Lenský vyzve Oněgina na souboj. V souboji je Lenský zabit. Po této nešťastné smrti bývalého přítele Oněgin uniká, putuje po Rusku. Nakonec  po 10 letech zamíří zpět do Petrohradu, kde potká Taťánu, nyní již manželku významného šlechtice. Stala se z ní chladná, zklamaná žena. Nyní se dvoří Oněgin jí. Napíše jí několik dopisů, zůstanou bez odpovědi. Nakonec vyznává lásku, ale Taťána, ačkoli jej dosud miluje, odmítá jeho city. Je vdaná za jiného a tomu chce zůstat věrná.
  „Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme."
 
Kdo by neznal Evžena Oněgina. Přiznávám se, že celého jsem ho nečetla. Taťánin dopis Oněginovi se mi ale vždycky líbil natolik, že jsem se ho ještě na základní škole naučila nazpamět celý. Teď už umím jen třetinu (přesně tu část, kterou zde zmiňuju). 
 
Celé tohle klasické dílo mě odrazuje právě tím, že je ve verších. Snažila jsem se ho číst, ale několikrát jsem se přistihla při tom, že prostě nevnímám a nechápu, co čtu. Třeba jednoho krásného dne vyzraju natolik, abych tohle dílo zmákla celé.

2 komentáře:

  1. Uričtě se do toho někdy dostaneš a přečteš to. Já to napoprvé nezvládla kvůli překladu - nečetlas náhodou něco jiného než Horův překlad, ten mi přišel dobrý. A mám Evžena Oněgina moc ráda, i když verše nejsou můj šálek čaje.=) Mimochodem i film je dobrý!
    A díky za komentář u mě. Narazila jsem díky němu na tvůj blog a moc se mi to tu líbí. Je o jiných knížkách, než je většina knižních blogů, a tak z něj mám radost.=)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky na verše moc nejsem, navíc jsem Oněgina zkoušela číst naposledy asi v deváté třídě. Mám v plánu ho přečíst celého, myslím, že už jsem přece jen od těch 15 let trochu vyzrála.. No, i když..... :D
      Mockrát děkuju za pochvalu, potěšila si mě :)

      Vymazat