čtvrtek 13. září 2012

30 day book challenge: Day 9


 Autorkou je Kacennnka, její blog najdete zde.
 
 
 
Day 09: Kniha, ze které ti je špatně

Název: My děti ze stanice ZOO
Autor: Christiane F.
Anotace: 
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici Zoo peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě. 

... a všeobecně vzato všechny knihy nebo dokumenty o feťácích, jako je Memento, Katka aj.


 Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow, vyrostla v rodině, kde násilí a alkoholismus byly na pořadu dne. Rodina se přistěhovala do již tehdy problematického sídliště Gropiusstadt v západoberlínské čtvrti. Christiane F. nevidí východiska a dostává se ve věku dvanácti let do drogové scény. Napřed to je hašiš, marihuana, ve věku třinácti let se seznamuje s heroinem. Aby si své dávky mohla opatřit, začíná se prostituovat na nechvalně známém západoberlínském nádraží Bahnhof ZOO. Její mezitím rozvedená matka si toho všímá až o rok později.

Roku 1978, ve věku šestnácti let, vypovídá Christiane F. v jednom procesu jako svědkyně. Její výpověď zaujala dva reportéry známého časopisu Stern, kteří chtějí interview a pozvou ji na dvě hodiny k rozhovoru. Z dvou hodin se staly dva měsíce a posléze autobiografické dílo, které v jistém slova smyslu zvrátilo tehdejší názory západoněmecké společnosti na mladistvé, kteří jsou závislí na drogách. Ze seriálu časopisu se stala kniha, která byla později zfilmována. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. 

Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila s jejím budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řecku se svým přítelem, kterého zde poznala. Ten ji také opustil. Po několika letech v USA se vrátila zpět do Německa. Tady žila v Kolíně nad Rýnem a dnes je zpátky v Berlíně.

V roce 1996 porodila syna, který se jmenuje Jan-Niclas. Přibližně do roku 1996 se její heroinová „nemoc“ pořád opakovala a než otěhotněla, absolvovala několik léčení. V roce 2008 propadla znovu drogám a její jedenáctiletý syn jí byl odebrán

Detlef (její nejbližší přítel v době největší závislosti) žije také v Berlíně se svou přítelkyní a pracuje jako řidič autobusu.
(zdroj: wikipedia.cz)

Co dodat, každý tuhle knihu známe. Buďto jsme ji četli, nebo jsme o ní slyšeli, případně viděli film, který mi přišel ještě nechutnější. Otázka ale zní - poučil se z toho někdo? Kniha rozhodně působí odstrašujícím způsobem na někoho, kdo má k tvrdým drogám negativní vztah - kdo nepřemýšlí nad tím jaké by bylo ten heroin zkusit. Protože i Christiane věděla, že je to nebezpečné, že se může stát závislou, že může umřít, ale neodradilo ji to. Na lidi, kteří někdy přemýšleli nad tím, že by heroin nebo potažmo jinou tvrdou drogu zkusili, tahle kniha asi nijak působit nebude. Stejně si řeknou: A co? Tak si nějaká nána z Německa dala fet a neuhlídala to. To neznamená, že tak zkončíme všichni. Já si dám jen jednou, abych zjistil, jaký to je... 

Vlastně je mi jí líto. Podívejte se na tu fotku. Připadá vám ta holka pěkná? Mě teda dost. Mohla si vystudovat, najít si normálního přítele, normální kamarády, vdát se a mít děti, práci a průměrnej život. Místo toho se dostala do takovejch (s prominutím) sraček, že si přála nebýt. A kdo za to vůbec může? Je vina jen na její straně nebo za to může i prostředí, kde vyrůstala? Nebo je to kombinace obojího?

3 komentáře:

  1. Je to k vzteku, takové šikovné mladé děvče to mohlo být... Každopádně v tom vyrůstala a co pak čekat, že? Jinak tu knihu mám hodně ráda, ale film jsem neviděla:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak.
      Ten film byl dost nechutný a depresivní, takže asi ani není o co stát... :(

      Vymazat
  2. oficiálně jsem divná, ale já to prostě miluju :D
    jak film, tak knihu, s Norským dřevem má nejoblíbenější.
    Je to reálné a prostě věc, co si zapamatuješ a jsem vážně ráda, že jsem si na obojí udělala čas :)

    OdpovědětVymazat