pondělí 24. září 2012

PŘEČTENO: Útulek pro padlé ženy - Katy Darby

Název: Útulek pro padlé ženy (The Whores´ Asylum)
Autor: Katy Darby
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 448
Datum vydání: 2012
Datum přečtení: 9/2012

Anotace:
Teolog Frazer a medik Chapman jsou nadaní studenti a oddaní přátelé. Chapman se věnuje tehdy velmi choulostivému oboru - "ženskému lékařství". Pevné přátelské pouto přetrhne až Chapmanovo rozhodnutí propůjčit svůj lékařský talent osvětě mezi padlými ženami v útulku pro prostitutky. Když se nadto rozhodne zasnoubit s krásnou vdovou Dianou Pelhamovou, správkyní útulku, Frazer si zoufá - Dianu totiž poznal už před lety za tragických okolností a má všechny důvody pochybovat o jejích motivech a ctnosti.
Kolem nevyzpytatelné ženy se roztočí závratná spirála intrik, zločinů a odhalených i zamlčených tajemství, ve kterých kromě dvou přátel sehraje roli také zhýralý pánský klub, kde se bohatí muži bavili způsobem, jenž byl veřejně nepřípustný.
Vynikající "vitoriánský" román přenese čtenáře do Anglie 80. let 19. století, kdy mocné impérium oslavovalo cestu rozumu a pokroku, ale od temnějších stránek života odvracelo tvář.


Útulek pro padlé ženy je první autorčinou knihou. Katy Darby pochází z Oxfordu (kde se také její kniha odehrává), vystudovala anglickou literaturu a obor tvůrčího psaní. Před vydáním svého románu psala povídky a básně. V současnosti vyučuje v Londýně tvůrčí psaní a pracuje na nové  knize.

Kniha je psána poměrně neobvyklým stylem. Vypravěčem je Edward Frazer a většina knihy je psána v ich formě. Místo obvyklých kapitol je kniha dělena na několik částí - Paměti Edwarda Frazera, Tragédie Antonia Valentiho, Vyprávění Henryho Herewarda, Zpověď Stephena Chapmana a Zpověď Anny Sadlerové. Další částí knihy jsou novinová oznámení a korespondence mezi hlavními postavami. Příběh se tak odehrává z několika různých úhlů pohledu.

Od knihy jsem toho moc nečekala, už jsem se odnaučila těšit se na úžasný čtenářský zážitek, protože jsem pak většinou zklamaná. Myslela jsem, že v knize budou více zmíněny osudy jednotlivých padlých žen z útulku, ale spletla jsem se. Kupodivu mi to ani moc nevadilo, protože příběh, kterého jsem se dočkala byl možná i lepší.

Jedná se o příběh Diany Pelhamové, mladé vdovy, která se věnuje dobročinosti - je majitelkou a správkyní útulku pro prostitutky. Tehdejší situace nebyla právě růžová a Diana se rozhodla pomoci ženám, které byly svedeny na scestí nebo je situace donutila živit se nejstarším řemeslem. Diana věří, že každá z nich má právo zvolit si podruhé, zda chce zůstat prostitutkou či se věnovat nějakému poctivějšímu řemeslu, a tak jim poskytne útočiště. Nepůsobí to pateticky ani černobíle, autorka vylíčila prostitutky z útulku realisticky - nestaly se z nich ze dne na den světice. Některé toho opravdu využijí a snaží se opatřit si obživu jinak, jiné toho jen zneužívají a Dianin útulek využívají  coby místo na přespání před "další šichtou".

Rozpaky z nás čišely tak nápadně, že si toho všiml i Chapman. Vzchopil jsem se jako první; koneckonců jsem v temných zákoutích své paměti tušil od začátku, co je ta žena zač.
     „Paní Pelhamová,“ vyhrkl jsem, „neměl jsem tu čest poznat vás už někdy dříve?“ Zrudla ještě víc a tak rázně zavrtěla hlavou, až jí černé kučery nadskočily.
     „Nemyslím, pane doktore Frasere,“ zajíkla se, „tedy, spíš jsem si tím jistá.“
str. 68-69

Stephen Chapman je lékař, který se věnuje v té době přímo skandálnímu oboru medicíny - ženskému lékařství se zaměřením na pohlavní choroby. Diana Pelhamová ho přemluví k práci ve svém útulku, což se samozřejmě nelíbí jeho příteli Edwardu Frazerovi, který studuje teologii a je typickou ukázkou viktoriánského suchara. Pro Frazera jsou prostitutky padlé jednou pro vždy, je toho názoru, že pokud se Chapmanovi podaří je vyléčit, stejně se ke svému řemeslu vrátí. Frazer nevěří ani Dianě, pochybuje o její poctivosti, jejích úmyslech a dobré pověsti. Sám s ní v minulosti měl co dočinění a ví, kdo tato dáma, vydávající se za vdovu, doopravdy je. A jelikož se považuje za dobrého přítele, neváhá a Stephenovi, který se mezitím do Diany zamiloval a zasnoubil se s ní, vše poví.

Dianu Frazer potkal poprvé v ateliéru svého přítele ze studií, malíře Antonia Valentiho, když mu pózovala nahá na obraz římské bohyně. Chudý malíř se s mladou a krásnou dívkou zasnoubil. Pár ale čeká, až Valenti vydělá více peněz, aby nemusel se svou budoucí manželkou vést život v chudobě. Shodou okolností ale Frazer zjistí, že ta samá dívka je zasnoubena se zámožným Henrym Herewardem. Sdělí Valentimu svůj objev a oba se vydají na Henryho a Dianin zásnubní večírek. Tam je Diana samozřejmě odhalena a Valenti vyzývá Herewarda na souboj. Dál už nebudu nic prozrazovat. Kdo souboj vyhrál a kdo prohrál, jak se zachová Stephen, když se dozví o minulosti svojí snoubenky?

Kniha mě z počátku docela nudila. Trochu mi vadil Frazer, z jehož pohledu je první kniha vyprávěna. Je to dost nudný člověk s názory viktoriánského teologa. Byl přesvědčen o tom, že jedině on ví úplnou pravdu o Dianě, že jeho pohled na věc je ten správný a musí všechny své přátele jednoho po druhém dostat z jejího zhoubného vlivu. Způsobil tím, že všichni tři muži, kteří kdy o Dianu kdy stály, zůstaly zničení - jeden mrtvý, druhý nucen odejít ze země, třetí se zlomeným srdcem. Frazer byl přesvědčen, že za to vše může Diana, jen a pouze ona. Můj názor ale je, že za to mohl sám svým šťouráním a neustálou snahou držet své přátele od ní dále. Na posledních stránkách mi ale přeci jen začal být poněkud sympatičtější.

Poslední část (Zpověď Anny Sedlerové) pak ukazuje, že nic není tak, jak se na první pohled zdá a že platí rčení "Kolik očí, tolik pravd". Závěr se sice poněkud vlekl, mohl být o pár stránek kratší, i tak ale považuji druhou polovinu knihy za lepší, zdařilejší a záživnější, než tu první, a proto bych doporučila knihu neodkládat, když vás začátek nezaujme. 

Ještě několik málo slov k obálce. Původní je moc pěkná. Líbí se mi. Česká ovšem už méně. Jedná se o ilustraci, nikoli fotografii. Proti horní polovině nemám jedinou výtku. Jen mi tam nesedí ta dáma... nebo spíš ten její klobouk. Každopádně už jsem viděla horší obálky. Tahle by mě ale asi v knihkupectví nezaujala a okolo knihy bych prošla bez zájmu. Naštěstí mě zaujala recenze a nelituji, že jsem si knihu koupila.


Žádné komentáře:

Okomentovat