úterý 20. listopadu 2012

PŘEČTENO: 7 dní hříchů - Josef Urban


 Název: 7 dní hříchů
Autor: Josef Urban
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 238
Vydáno: 2012
Přečteno: 11/2012

Anotace:
V knize autor Josef Urban, který je mj. také autorem Habermannova mlýna, popisuje české pohraničí, rok 1945.

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi v poválečném Česku.

Útěk mladé ženy českého lesníka je zahalen tajemstvím. Jen ona sama ví, kdo a proč ji pronásleduje. Její svědectví by jí mohlo stát život... Po jejích stopách se vydávají manžel a bratr, Čech a Němec, které svedl dohromady konec války a osud štvanců. Jeden chce zachránit své manželství, druhý hledá po návratu z fronty smysl života. Sedm dní trvající cesta se stává symbolem vzájemného hledání a touze po ztraceném domovu.

Na knihu 7 dní hříchů jsem se moc těšila hned z několika důvodů. Za prvé mi připadá téma odsunu Němců neokoukané, zajímavé a do jisté míry i kontroverzní, za druhé se jedná o můj první recenzní výtisk, za který jsem vděčná nakladatelství Fragment.

Josef Urban je český spisovatel a scénárista, autor několika knih, mimo jiné i knihy Habermannův mlýn, která byla i zfilmována, a která se rovněž jako kniha 7 dní hříchů zabývá tématikou česko-německých vztahů na konci války v bývalých Sudetech.

zdroj
Oficiální anotace je stručná, ale říká vše, co potřebujeme vědět. Jen pro informaci ji ale trochu rozvedu. Lesník Jan Olšan se v roce 1938, těsně před válkou, oženil s Němkou Agnes Schreierovou. Příběh se odehrává v příhraničí, v tehdejších Sudetech, kde spolu Češi a Němci žili společně. Se začátkem války jsou ale Češi, vyhnáni ze svých domovů, kde žili jejich předci po staletí. Teď jsou Sudety německé. Jan částečně kvůli nátlaku podepisuje německé občanství a stává se Němcem – smí tedy se svou ženou zůstat v Šumperku. Čtenář se s dvojicí hlavních postav setkává v květnu 1945. Je po válce, Rusové osvobodili Šumpersko. Revoluční gardy (kterým se brzy z jasných důvodů začalo říkat „rabovací gardy“) zajišťují vysídlení Němců. Že to nebylo právě mírumilovné přestěhování, už vám možná v hodinách dějepisu naznačili (ovšem jen zlehka, přece jen je to poněkud opomíjené téma, na které se dějepisáři moc rádi nevyjadřují). Německé obyvatelstvo je odvedeno do Reichu, případně zabito, jejich statky vyrabovány, rozkradeny a znovu osídleny Čechy. Původní vlastníci jsou vyhnáni „domů do Reichu“ bez ohledu na to, že jejich domov po několik generací bylo právě příhraničí. Agnes a Jan právě prožívají jakousi „manželskou krizi“. Agnes po druhé přišla o dítě, které si moc přála, a manželé se navzájem odcizili. Agnes je ale náhodnou svědkyní něčeho, co neměla vidět a tak se musí dát na útěk. Její cesta trvá sedm dní. Jan Olšan se jí vydává hledat, několikrát se míjejí, nakonec se Olšan setkává s bratrem Agnes – Jürgenem, který těsně před koncem války dezertoval. Co ale bude, až Agnes najdou? Co se stane osmý den?

Co se „akčních scén“ týká, je kniha psána v krátkých, téměř až strohých větách, které dávají scénám rychlý spád, naopak pasáže popisující přírodu jsou barvité a autor nešetří neotřelými metaforami, a nikoho tak nenechá na pochybách, že má k tomuto kraji opravdu osobní a vřelý vztah.

Naopak postavy mě zklamaly -  jsou to jen těla bez duše, jen zhruba načrtnuté, jen konají. Nepřirostou vám k srdci, je vám jedno, jestli zemřou nebo budou žít. Ani jedna z nich mi nebyla sympatičtější nebo nesympatičtější než druhá.

zdroj
Velmi časté jsou i pohledy do minulosti, které naznačují souvislosti a skutečnosti, které se staly před začátkem války. Jsou psány kurzivou, takže se čtenář neztrácí v ději. Naopak mírně matoucí jsou přímé řeči. Jsem zastánce toho, aby každá přímá řeč začínala na novém řádku. V knize tomu tak není a já se občas ztrácela a netušila, kdo ke komu vlastně mluví.

Jak autor sám říká – není to příběh o špatných Češích, a dobrých Němcích nebo dobrých Češích a špatných Němcích. Je to příběh o konkrétních osobách. Národnost nerozhoduje o tom, jestli je někdo v jádru dobrým nebo ne. 

Co mě ale zklamalo, byl autorův styl – nesedl mi. Je dost dobře možné, že někomu jinému sedne dokonale. Proto o bod méně. Další bod musí dolů kvůli postavám. Celá kniha podle mě postavami bez charakterů a vlastností dost utrpěla. I přesto všechno jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a doporučuji všem ostatním.


Ještě jednou děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře:

Okomentovat