úterý 13. listopadu 2012

PŘEČTENO: Poselství růží - Leila Meacham


bux.cz
Název: Poselství růží
Autor: Leila Meacham
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 496
Vydáno: 2012
Přečteno: 10/2012

Anotace:
Fascinující rodinná sága vypráví o osudech tří nesmírně vlivných texaských rodin ve dvacátém století a čte se jedním dechem. Úzce propletené příběhy potomků někdejších soupeřících větví starobylého královského rodu odkazují až k Válce růží. Vlivná majitelka bavlníkové plantáže Mary Toliverová a dřevařský magnát Percy Warwick se milovali a měli už před svatbou, a přece se z rozličných důvodů nevzali – hlavně kvůli svým tvrdohlavým povahám. Hlavní protagonisté se celá léta musejí vyrovnávat s tajemstvími a hlavně s bolestnou ztrátou mnohého, co mohlo být.  Leila Meachamová zachytila příběh s vypravěčským mistrovstvím, které mnohým kritikům i čtenářům připomíná Jih proti Severu Margaret Mitchellové či Ptáky v trní od Colleen McCulloghové. Svou knihu Poselství růží napsala jako strhující příběh o lásce a vnitřním odhodlání…

Leila Meachamová je bývalá učitelka anglického jazyka, dvakrát byla zvolena Učitelem roku, nyní je úspěšnou spisovatelkou. Žije v San Antoniu v Texasu se svým manželem, který byl pilotem ve válce ve Vietnamu. Je vdaná čtyřicet tři let a bezdětná. Psát začala od té doby, co odešla do důchodu. Román Poselství růží je její prvotinou.

Ke knize jsem se dostala díky katalogu Knižního klubu, a ač nerada, musím přiznat, že mě zaujala právě ta věta na konci anotace – měla by připomínat Jih proti Severu nebo Ptáky v trní, což jsou obě díla, která mám ráda, Jih proti Severu přímo zbožňuju. Že by kniha připomínala Jih proti Severu nebo Ptáky v trní… dejme tomu, prvnímu se ale nevyrovná ani z daleka a Ptáci v trní mě také zaujaly o něco více.

weheartit.com
Anotace je sice obsáhlá, moc toho ale z děje nevyzradí, proto bych se o něm trochu rozepsala. Příběh se odehrává v letech 1914 – 1985 a je rozdělen na tři knihy. Čas, místo i úhel pohledu vypravěče se mění během jednotlivých kapitol a kniha je psána er formou.

Kniha začíná v roce 1985, kdy stará a nemocná Mary Toliverová mění svou závěť. Její rodinné dědictví Somerset - rozsáhlé plantáže, které celý život rozšiřovala a zvelebovala s láskou téměř fanatickou - odkazuje Percymu Warwickovi, svému bývalému snoubenci, kterého si kvůli souhře náhod a také kvůli svým životním postojům nakonec nevzala. Na poslední chvíli tak mění předchozí závěť, podle které totiž mělo vše připadnout poslednímu žijícímu členu rodiny Toliverových, její praneteři Rachel, která Somerset miluje stejně, jako Mary. Stará paní má k změně důvod, který ale Rachel nestačí sdělit, protože umírá.

„Krátce přivřela víčka, v jejichž sépiově zabarvených vráskách se zřetelně zračila únava. Když opět oči otevřela, byl její pohled něžný a zračila se v něm náklonost.
 „Vy jste vstoupil do našeho života, když už byly naše životní příběhy rozehrány. Poznal jste nás v našem nejlepším období, kdy všechny smutné a tragické skutky byly za námi a my jsme žili s jejich důsledky. Zkrátka, chci Rachel ušetřit stejných chyb, kterých jsem se dopustila já, a stejného, nevyhnutelného utrpení v jejich důsledku. Nehodlám ji ponechat napospas toliverskému prokletí…“

weheartit.com
Postav objevujících se v knize bylo značně – jinak to ani v takovém románu nejde – nicméně jsem se v nich dobře orientovala a nemusela jsem dlouho přemýšlet o kom je to řeč a co má s hlavní hrdinkou společného. Mary byla tvrdohlavá, podnikavá, stavěla Somerset na první místo, moc sympatií si za to ode mě nezískala, nicméně Percy vše vyvážil a máme tu i pár pěkných záporáků, jak se sluší a patří.

A proč právě název Poselství růží? Podle legendy tří zakladatelských rodin města Howbutker jste měli doručit rudou růži někomu, komu jste někdy ublížili a žádáte tím jeho odpuštění. On vám bílou růží dá najevo, že vám odpustil nebo naopak růžovou růží řekne, že to, co jste mu provedli je neodpustitelné. Což je legenda, která se mi opravdu líbila a v knize byla mnohokrát zmíněna.

Nakonec ale musím dát jen tři a půl z pěti, protože závěr se opravdu vlekl a navíc se autorka nevyhnula typickém klišé, které najdete téměř v každé rodinné sáze aneb to dítě vlastně není jeho, ale tvoje a říkám ti to po x letech. Jinak ale doporučuji a koupě nelituji.


2 komentáře:

  1. Kniha vypadá celkem dobře, rozhodně si ji přidávám do to-read poličky a snad se k ní někdy dostanu. Snad nezklame, legenda příběhu mě dost zaujala. :)

    OdpovědětVymazat