neděle 20. ledna 2013

PŘEČTENO: Svědkyně ohně - L. Kepler

Název: Svědkyně ohně
Autor: Lars Kepler
Nakladatelství: Host
Počet stran: 525
Vydáno: 2012
Přečteno: 1/2013

Anotace:
Inspektor Joona Linna již strávil na místě činu více času než kterýkoli jiný detektiv. Stále však má pocit, že mu něco uniklo. Hledí na dívku v posteli. Obličej má zakrytý rukama, jako by si hrála na schovávanou. Celý pokoj je od krve, na jejím útlém těle však není jediná kapička. Joona porozuje mrtvolu, prodlévá u každého detailu a přemýšlí. Je to vlastně ještě dítě, ale osud ji zavedl až do tohoto pokoje, do střediska speciální péče pro mládež. Možná měla jen smůlu na rodiče a pěstouny. Možná si mysleli, že tu bude v bezpečí... Policie při vyšetřování komplikovaných případů občas využívá i pomoci spiritistických médií, není však známo, že by takováto spolupráce někdy přinesla ovoce. Proto když na linku pro veřejnost zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné dívky, nikdo jí nevěnuje pozornost. Hon na pachatele je plný nečekaných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory Hansenové nadále ignoruje. Nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však je úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli...

Od dob, kdy se trilogie Millénium Stiega Larssona stala úspěšným bestsellerem, se roztrhl pytel se severskou detektivkou. Dokladem toho jsou autoři jako Lars Kepler nebo třeba Jo Nesbø. O Larsi Keplerovi se někdy mluví jako o pokračovateli Stiega Larssona.  Jedná se o pseudonym manželů Alexandry Coelho Ahndorilové a Alexandra Ahndorila. Oba mají rádi thrillery a oba mají za sebou již nějakou publikovanou tvorbu. Alexander je např. autorem knihy o Ingmaru Bergmanovi. Aby nebyli spojováni se svou dosavadní tvorbou, vymysleli "Larse Keplera". 

Svědkyně ohně je třetí knihou tohoto autora. Předcházel jí Hypnotizér (česky vyšlo 2010, zfilmováno 2012, trailer zde), a Paganiniho smlouva (česky 2011). Jako třetí a zatím poslední román vychází právě Svědkyně ohně

Brigittin dvůr je ústav pro problémové dívky. Najdeme zde osm dívek z nejrůznějšími osudy. Několik z nich je agresivních a většina má sebedestruktivní sklony. Jednoho dne jsou ošetřovatelka Elisabet Grimová a jedna z dívek nelezeny zavražděné. Na místo dorazí policie a s ní i Joona Linna v roli pozorovatele. Zjišťují, že jedna z dívek zmizela. V jejím pokoji najdou krvavé stopy a vražendou zbraň. Vicky Bennetová při svém útěku lesem narazí na auto Pii Abrahamssonové, která si zrovna musela odskočit. Několik málo minut její nepřítomnosti stačí, aby Vicky ujela. Cestou ale zjišťuje, že není v autě sama - na zadní sedačce se krčí Piin malý syn Dante. Všichni si myslí, že vražedkyní je Vicky - proč by jinak utíkala. A co by vraždná zbraň jinak dělala u ní v posteli? Jen Joona Linna je na pochybách. 

 „Nechci mít žádný noční můry,“ odpoví vyčerpaně silná dívka.
„Aby ses z toho nepodělala, ty chudinko malá,“ dobírá si ji ta starší.
„Co to meleš?“
„Tak ty se bojíš nočních můr, když…“
„Jo, bojím.“
„Já se picnu,“ rozchechtá se starší. „Jsi obyčejnej, zasranej sobec…“
„Drž hubu, Karolíno!“ zaječí zrzka.
„Mirandu někdo zavraždil,“ pokračuje Karolína. „To je zřejmě trošku horší, než…“
„Podle mě je docela fajn, že je po ní,“ prohlásí Indie.

  str.49

Do hry vstupuje Flora Hansenová, která se živí jako médium - pořádá seance, na které chodí lidé, kteří touží mluvit se svými mrtvými přáteli nebo rodinou. Flora sice nikdy žádného ducha neviděla, ale je dobrá herečka  a dokáže všechny přítomné přesvědčit o opaku. Po shlédnutí zpráv, ve kterých se dozví o vraždách v Brigittině dvoře, začne mít zvláští vidění. Proto volá na policii. Nemá zrovna na růžích ustláno a nemá peníze a proto za poskytnutí informací žádá peníze. Je samozřejmě odmítnuta, navíc jí za neustálé volání na policii hrozí žaloba. Nikdo ji neposlouchá a všichni ji mají za podvodnici. Jen Joona Linna jí dá šanci. Je vůbec logicky vysvětlitelné, že vidí ducha dívky? Vždyť duchové přece nejsou! Ale když to tedy není duch, tak co to je?

První věcí, která vás na knize zaujme je styl psaní. Hypnotizéra jsem četla hned po posledním dílu Millenia a nějakých 40 nebo více stránek jsem se nemohla začíst, pak už ale bylo vše v naprostém pořádku. Lars Kepler má jediněčný styl - Svědkyně ohně je psána er formou a v přítomném čase, což dává napínavému příběhu ten správný spád, rychlé tempo je navíc umocněno krátkými, dvou nebo tří stránkovými kapitolkami. Od knihy je téměř nemožné se odtrhnout! Říká se "Do třetice všeho dobrého"a to tady beze zbytku platí.  Hypnotizér dobrou knihou, Paganiniho smlouva byla lepší a tohle je jednoduše zatím nejlepší, co jsem od Larse Keplera četla.

V závěru knihy se navíc dozvídáme další informace o Joonově minulosti a autoři naznačují, kolem čeho se bude točit další díl - na který už se nemůžu dočkat. Jednoznačně doporučuju ke čtení a dávám pět z pěti!


4 komentáře:

  1. Mně Hypnotizér nenadchl, tak nevím, jestli si to ještě nerozmyslet a přeci jen této autorské dvojici ještě dát šanci....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě ze začátku Hypnotizér taky moc ne - kvůli tomu stylu psaní, ale pak jsem se to do toho "dostala" a žeru to! :D

      Vymazat
  2. Všechny tři mám doma a už se na ně v blízké době těším :) Hezká recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Těš se, stojí to za přečtení!

      Vymazat