úterý 12. února 2013

PŘEČTENO - Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky

Název: Ten, kdo stojí v koutě (The Perks Of Being a Wallflower)
Autor:
Nakladatelství: BRIO 
Počet stran: 213 
Vydáno: 2012
Přečteno: 1/2013

Anotace:
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Stephen Chbosky (*1970) napsal knihu The Perks Of Being a Wallflower v devadesátých letech. V USA vyšla kniha v roce 1999. Je rovněž autorem několika nerealizovaných scénářů a podílel se na brodwayském představení Sexaholix. O pár let později jeho první román The Perks Of Being a Wallflower objevili filmoví tvůrci a natočili film. A tak se ze z knihy stal bestseller.


Mě osobně připadá celé šílenství kolem téhle knihy přehnané. Otevřela jsem weheatit.com nebo tumblr a všude na mě vykukovala zelená obálka jakési knihy nebo  jakási anglicky psaná věta v tisíci nejrůznějších provedení. Jako bonus se sem tam objevil filmový plakát s Emmou Watson, jakýmsi tmavovlasým roztomilým klukem a jakýmsi vlasatcem, co vypadal, že hřeben použil naposledy minulý rok. Řekla jsem si proč ne, třeba to bude dobrý...

Kniha je psána v dopisech, které Charlie adresuje neznámo komu a zpovídá se mu ze svých zážitků. Je prvním rokem na střední, je mu patnáct a touží si najít přátele a zároveň má obavy, zda nějaké vůbec najde. Je tichý, rád čte a věčně "stojí v koutě", pozoruje okolí a "moc přemýšlí". I když moc přemýšlí, nic světoborného jeho myšlenky stejně nejsou, je to jen jakýsi proud myšlenek a vzpomínek na to, co bylo. Píše naprosto upřímně o lidech v jeho životě, o tetě Helen, která zemřela a kterou měl Charlie moc rád, o sestře a bratrovi, o spolužácích, o přátelích Sam a Patrickovi, o rodičích. O večírcích, kterých se účastní se Sam a Patrickem, o drogách, alkoholu a sexu. O knížkách, které četl. O věcech, které se dějou kolem něj.

Charlie mi připadal z počátku hodně... zvláštní. To jeho neustálé brečení kvůli blbostem bych dokázala ještě překousnout, ale že to dělá zásadně na veřejnosti... Po dočtení knížky a shlédnutí filmu mi byl ale docela sympatický a trochu mi připomínal v některých věcech mě samotnou, když mi bylo tolik co jemu. Vybavilo se mi, že jsem taky občas měla tu "teenagerskou úzkost", ten pocit, kdy nevíte, co se svým životem a co se sebou. Nevíte, proč je vám tak divně smutno, když vlastně nemáte nejmenší důvod být smutní, protože všechno je (alespoň zdánlivě) tak, jak má být... /fajn, konec filozofování,vracím se ke knize :D/

Celkově mi takhle knížka připadá průměrná a neskutečně přeceněná kvůli dvěma rádoby chytrým větám, ze kterých se díky fanouškům téhle knížky stalo docela klišé. Nebo je přeceňovaná možná právě kvůli filmu. 

Obálka je divná. Když už chtěli autoři "minimalistický styl", měli se vykašlat na ten obrázek v pravém horním rohu, podle mě působí rušivě a nehodí se tam. Druhou věcí je barva. Je to něco mězi "žlutou barvou zvýrazňovače" a pistáciově zelenou a doslova "svítí" z knihovny. Nemám tyhle barvy ráda.

Ještě jedna otázka k zamyšlení na závěr: Proč autoři (muži) tak často ve svých knihách mají postavu gaye, proč je tahle postava vždycky kladná a proč je to většinou nejlepší kamarád hlavního hrdiny? (narážím na knížku Městečko Bush Falls, o které už jsem tu taky psala). Proč spisovatelky o gayích nepíšou? Nebo se mi to jen zdá?


4 komentáře:

  1. Mne sa film lúbil omnoho viac ako kniha, ale kniha sa mi zase páčila viac ako tebe. Bolo tam niečo, čo mi vadilo, ku koncu sa mi to zdalo potom už také mierne nudné, ale má to pekné myšlienky a rady do života, určite by som nepovedala, že je preceňovaná 8)

    OdpovědětVymazat
  2. A já to ještě nečetla a jsi asi jedna z mála, která z toho není na větvi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holt už asi nejsem cílová věková kategorie :D

      Vymazat
  3. Já jsem viděla film a ten se mi moc nelíbil...knihu mám v plánu si taky přečíst, ale už od ní nic zvláštního nečekám :)

    OdpovědětVymazat