čtvrtek 14. března 2013

Nakladatelský maraton: Ikar

 Tohle meme vymyslela Verča z Book and smile. 
Jde o to, každý týden zveřejnit všechny knížky, které z daného nakladatelství v naší knihovničce máme.

Dnes vám ukážu knížky od nakladatelství IKAR. Jedná se vlastně o skupinu Euromedia Group, která v sobě zahrnuje nakladatelství Knižní klub, Ikar, Odeon a Universum, protože mám ale knížek od EG hodně, rozhodla jsem se je rozdělit. O knížkách, které vydal Knižní klub už jsem psala minule.


Dneska tu máme takovou větší kopičku knížek, které jsem četla kdysi dávno, když mi bylo kolem těch 15, 16 let, ale i něco nového plus tři kousky z tohoto seznamu jsem ještě nepřečetla!
Žánrově je to trošku rozmanitější, jsou tu knížky z "červené knihovničky", trocha historie, nějaký ten román, ale i knížka inspirovaná skutečným životem. Takže jdeme na to!

Atentát a Korunu snámám z unavené hlavy jsou knížky o Alžbětě Bavorské (1837 - 1898), neboli Sisi, předposlední rakouské císařovně, mojí oblíbené historické postavě - mimochodem, až se někdy vyskytnete ve Vídni, doporučuju navštívit Sisi Museum v Hofburgu, mají zde hodně exponátů, včetně jejích šatů. Všeobecně známá věc je, že si Sisi nechávala stahovat korzet na cca 54 cm. Řeknete si, že to je dost málo, ale dokud to neuvidíte na vlastní oči, nedokážete si představit jak málo to bylo - nebo alespoň já to nedokázala a to, co jsem viděla mě mírně šokovalo. Schválně si na krejčovském metru naměřte 54 cm... No nic, zpátky ke knížkám... Mladá léta velkých císařoven jsou o dětství a dospívání Marie Terezie, Sisi a Zity Bourbonsko - Parmské. Největsí milostný příběh na dvoře Habsburském vypráví o manželství (a dosti složité cestě k němu) Františka Ferdinanda d'Este a hraběnky Žofie Chotkové. Ztracený král Ludvík XVII. vypráví o dost nešťastném osudu syna popravených francouzkých panovníků Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Dcery Marie Terezie - jediná žena na rakouském trůně měla 16 dětí, to se snad učil v dějepise každý, že z toho bylo 11 dcer už ví málokdo. Tři z nich zemřeli v dětství (tehdy zcela běžný jev) a o zbylých osmi se dočteme v této útlé knize, každé je věnována jedna kapitola.

 Barbaru Woodovou jsem četla ještě na základní škole, Věštkyně je první knížka od ní, kterou jsem přečetla. Hrdinkami jejích knížek jsou velmi často archeoložky, které objeví svitky, v nichž je zaznamenaný příběh o lásce. Modrý kámen jsem četla už také dříve. Napak Zlatá země je poměrně novinka,  je to historický román odehrávající se v 19. století v Austrálii. O Barbaře Woodové už jsem tu psala jednou, konkrétně také v rámci nakladatelského maratonu, druhá polovina knížek, které vlastním totiž vyšla v nakladatelství Klokan.
 Madeleine Brent je pseudonym Petera O'Donnella, který je znám svými komixy. Aby si jej čtenáři nespojovali s jeho původní tvorbou, zvolil si ženský pseudonym a napsal pod ním několik (průměrných) románů, Podvržené dítě je jeden z nich a koupila si ho kdysi dávno moje maminka, ale nečetla ho a tak jsem se ho chopila já a nakonec mi "zbyl". 
O Návratu jsem už psala tady. Ani jedna z těhle knížek mě nenadchla a až budu dělat někdy "čistku" knihovny a prodávat knížky, tyhle půjdou mezi prvními!
Zatím nepřečtené knížky - všechny tři. Má poslední vévodkyně - přiznávám, že tady mě navnadila ta douška na obálce "Jestliže trpíte abstinenčními příznaky po Panství Downton, lék najdete u Daisy Goodwinové..." Zatím jsem na ní četla samou chválu, tak doufám, že nebudu zklamaná!
U Městečka Virgin River jsem z anotoce pochopila, že půjde o historický román, ale po pár stránkách jsem byla vyvedena z omylu, takže jsem knížku uložila do knihovničky nepřečtenou a čeká na svoji druhou šanci. Růže z Cherrybrooku je úlovek z výprodeje. Taktéž čeká. Snad se všechny brzy dočkají!
Kdo chce být miliardářem je předloha k filmu Milionář z chatrče, přečetla jsem jí, ale je to jedna z těch mála, u kterých se mi víc líbil film, než knižní předloha...
V Afghánistánu Bůh už jen pláče je knížka Síby Šakíb iránsko-německé spisovatelky. Vypráví o Afghánské ženě jménem Šírín Gol, které vyrostla v době rusko-afghánské války a prožila život v naprosté chudobě s manželem závislým na opiu, neustále na cestách z Afghánistánu do Pákistánu a zase zpátky, žijící v utečenckých táborech se svými šesti dětmi, pod nadvládou Tálibánu. Je to psané dost zvláštím stylem, ale v době, kdy jsem tuhle knížku četla, jsem jí "žrala" se vším všudy. Dneska už bych si na ní udělala asi jiný názor.

No a nakonec moje oblíbená autorka "červené knihovny", o které jsem tady už několikrá básnila - Julia Quinn. Jedna z mála autorek, o kterých mám (až na 2 knížky) vše, co u nás vyšlo.






2 komentáře:

  1. Od Ikaru mám plno kníh 8) Vydávajú dobré 8)

    OdpovědětVymazat
  2. Ikar je skvelá vydavateľstvo :) Od Julie Quinn som kedysi nejaké romány čítala. Ja z tých spisovateliek romantických kníh mám veľmi rada Lisu Klypasovú a tiež sa od nej snažím zadovážiť si všetko, čo u nás vyšlo :)

    OdpovědětVymazat