sobota 5. dubna 2014

PŘEČTENO: Odveď mě domů - Julie Kibler

Název: Odveď mě domů (Calling me home)
Autor: Julie Kibler
Nakladatelství: Ikar
Vydáno: 2013
Přečteno: 12/2013
Počet stran: 344

Anotace:
Vlastní rodinnou historií inspirovaný debut americké autorky, vyprávějící neobyčejně srdceryvný příběh osudové, ale zapovězené lásky, předsudků a hanby.

Osmdesátiletá Isabelle poprosí svou oblíbenou kadeřnici, aby ji odvezla do Texasu na pohřeb. Po cestě začne vzpomínat na život, který prožila. Všechno hezké začalo v roce 1939, kdy se šestnáctiletá dcera zámožného lékaře na večírku seznamuje s bratrem své černošské služebné…

***

Slečna Isabelle je šestnáctiletá dívka z dobré rodiny. Nedbá na vhodnost či nevhodnost svého chování a s přítelkyní se vydává do klubu. Dostane se zde do situace, kdy jí hrozí nebezpečí od muže, který není zrovna gentleman s vybraným chováním. Jejím zachráncem se stává Robert a Isabelle se okamžitě zamiluje. Je rok 1939. V Evropě začíná válka. Amerika je zemí svobody a demokracie. Ale pouze pokud máte "správnou" barvu pleti... což Robert nemá. Ale Isabelle ve své mladické naivitě neví, až jaké důsledky může sblížení s Robertem pro oba mít a Robert se rozhodne nedbat na rozum a poslechnout své city.

Už od začátku tušíte, že tenhle vztah prostě nemá šanci. I přesto (nebo právě proto) mladým milencům fandíte, doufáte, že všechno dobře dopadne, i když šance je minimální.

Příběh je psán ich formou z pohledu dvou žen. První z nich je Isabelle, osmdesátiletá stařenka, která Dorrie vypráví svůj příběh cestou napříč Spojenými státy. Dorrie je černoška, které táhne na čtyřicítku, a která má spoustu problémů a pár dětí, které jsou jejich hlavní příčinou. Každá z nich je jiná a přesto jsou v něčem stejné. Každá má jiné problémy a přesto si rozumí.

Příběh je vyprávěn jednoduchým stylem a rychle utíká dopředu, nikde se zbytečně nezdržuje a příliš neodbočuje od dvou hlavních dějových linií. Je to čtivé a vy s napětím očekáváte další zvraty v Isabellině (a Dorriině) životě.

Abych jen nechválila, v Isabellině příběhu, odehrávajícím se v minulosti mi trochu chyběla propracovanější psychologie postav. Téma k tomu přímo vybízelo. Příběh místy utíkal moc rychle a stálo by za to, více se rozepsat. Na druhou stranu musím pochválit skutečnost, že jsem byla napnutá až téměř do samotného konce. Komu že to vlastně Isabelle jede na pohřeb? Úplný závěr příběhu pak nebyl nikterak neočekávaný, zato ale výborně napsaný! Až mi spadla brada. Za to dávám autorce velké plus.

Příběh hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti. Knížka se mi líbila, přesto mi v ní chybělo nějaké to nedefinovatelné "cosi", co by z ní (pro mě osobně) udělalo naprosto dokonalý čtenářský záčitek. Knížku nicméně můžu doporučit k přečtení. Ale kapesníčky k ruce.


Julie Kibler pochází z Kentucky. Vystudovala knihovnictví, nyní pracuje jako novinářka na volné noze. Jejím největším koníčkem je literatura, ale ráda také fotografuje nebo poslouchá folkovou hudbu.
Román Calling Me Home, inspirovaný rodinnou historií, je její prozaickou prvotinou.

2 komentáře:

  1. Jsem ráda, že se Ti líbila tak jako mně! A mě se právě naopak líbilo, že se dlouho nezdržovala, ale opravdu to psala jako kdyby to někdo vyprávěl někomu :) Každopádně pro mě super kniha! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze :-) Nad touto knihou stále váhám - jestli si ji koupit a nebo ne :-)

    OdpovědětVymazat