sobota 30. srpna 2014

Jsem živá aneb Co jsem četla od června do srpna?

Nebudu se trapně vymlouvat... Každý to známe, jsou chvíle, kdy se i vám chce psát články a přispívat na blog méně, když se k tomu připojí zkouškové, dřina ve fabrice na tři směny, opakovaný zánět močáku a úmrtí v rodině a v závěru stěhování do nového bytu, z méně se stane vůbec, a proto se tu bez pár dnů tři měsíce nic nedělo. Zkrátka jsem neměla chuť psát. Číst ano, četla jsem pořád. V mém životě od nějakých dvanácti let nebyl den, abych neměla rozečtenou alespoň jednu knížku, takže toho se nebojím. Celé ty dva nebo tři  měsíce jsem si říkala, že "musím napsat článek"... právě to musím na tom je to špatné. Tenhle blog dělám protože chci a když nechci, nehodlám se k tomu žádným způsobem nutit. Doufám, že to chápete a berete mě na milost... 

Co jsem tedy za tři měsíce přečetla? Moc toho nebylo, i když dalo by se říct, že může být hůř. (Slavnostně jsem si přísahala, že tohle byla moje poslední brigáda ve fabrice s třísmenným provozem, i kdybych na chleba neměla... bože, nesnáším odpolední směnu! Celý týden... víte kde!)




Přečetla jsem přesně deset knížek. Jako první jsem zdolala Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby, na kterou mě nalákala Osvětimská knihovnice, kterou jsem přečetla v květnu. Musím říct, že jsem měla vysoká očekávání a nebyla jsem zklamaná. Autor většinou nechával emoce stranou a líčil holá fakta. Čtyři a půl hvězdičky si určitě zaslouží.

Další knížkou byla Paní Hemingwayová. Musím říct, že jsem se bála, jestli se mi to bude líbit... přece jen je to o chlápkovi, co podvedl a opustil čtyři manželky... i když to byl slavný spisovatel. Moje sympatie už od začátku neměl. Ale autorka mě nezklamala a podala vše čtivě a citlivě. Čtyři hvězdičky si zaslouží.

Volání kukačky byla další knížkou, kterou jsem přečetla. Musím říct, že Robin miluju. Ona je tak obyčejná a přitom tak milá, ochotná, hodná a výkonná. Po dlouhé době detektivka starého typu - nikde netečou potoky krve, nikdo se nesnaží co nejvíc šokovat, postavy jsou skvěle vykreslené (to Rowlingová umí, to my dobře víme!). Ale malinko se mi nepozdával závěr, jenže to bych musela spoilerovat, takže nic neprozradím. Ale doporučuju!

Madisonské mosty jsem nepřečetla, ale přeposlouchala během jedné šichty v práci, kdy jsem měla natajňačku sluchátka v uších (Není nic horšího, než dělat práci, kterou by po půl hodinovém zaučení zvládla opice a nemoct si k tomu pustit aspoň něco normálního do uší a místo toho poslouchat štěbetající a pomlouvající ženský!). Dost se mi to nelíbilo. Příběh byl fajn... ale ty filozofický kecičky kolem... všechno tak hrozně sladkobolný. Kdysi jsem viděla i film a ten se mi líbil. Takže řadím mezi velice malinkou skupinku "film byl lepší než kniha" a hodnotím dvěmi hvězdičkami.

Past od Lauren DeStefano jsem objevila v Levných knihách a řekla si, že to teda zkusím. No.. měla jsem jí tam nechat. Nápad dobrý, ale zpracování silně pokulhávalo. Hlavní hrdinka měla myšlenkové pochody desetiletého dítěte, její myšlenky se do zblbnutí opakovaly a hlavní hrdina byl takový chcípáček, až bych ho propleskla, aby se vzpamatoval. Dvě hvězdičky a do dalších dílů se samozřejmě nepouštím.

Pak jsem si spravila chuť. Nesbo byl dobrá volba a tak jsem přečetla hned dva za sebou - Nemesis a Pentagram, tedy čtvrtý a pátý díl série. Ačkoli první dva díly mi přišly děsně průměrné, tohle bylo o moc lepší a poctivé čtyři hvězdičky si oba díly zaslouží.

Dva proti říši od Jiřího Šulce. Jména Gabčík a Kubiš zná asi každý, ale kdo zná podrobnosti? Překvapivě čtivé, napínavé, šokující. Úplnou náhodou jsem se dva dny po dočtení ocitla vedle kostela, ve kterém se všichni parašutisté schovávali a musím říct, že to na mě zapůsobilo ještě mnohem víc. Mám takovou zvláštní úchylku - kdykoli dočtu knížku, ve které se vyskytovaly skutečně žijící osoby, hned si je musím vygooglit a zjišťuju další informace. Děláte to taky? Nemusím snad říkat, že knížku rozhodně doporučuju.

Občas se nechám zlákat a přečtu si něco, na co už tak trochu nemám věk (no jo, čtvrtstoletí za rohem, asi bych měla spíš začít číst Javořickou! :D). Občas toho lituju (jako u té Pasti), občas jsem nadšená - jako u Bez naděje od Colleen Hoover. Četla jsem samou chválu a tak jsem neodolala. Musím říct, že u těchle knížek hrozně lituju, že za mých náctiletých dob tohle nebylo. Za nás se četla Lanczová a Meg Cabotová, nic jiného zkrátka nebylo. Pak přišel průlom v podobě Smívání, které se mi ale už tenkrát v mých 17 nelíbilo a tak jsem se rozhodla číst konečně něco dospělejšího. Žádné dystopie, urban fantasy ani nic jiného zkrátka ještě nefrčelo a já si připadám trochu divně, když čtu knížky o holkách, kterým je o 8 nebo i 9 let méně než mě... a pak je mi trapně, když se mi to líbí... :D No nic, Bez  naděje se mi líbila, nejsem si sice jistá, jestli se pustím do druhého dílu, který by snad měl být to samé, ale z Holderova pohledu, každopádně čtyři a půl hvězdičky si to určitě zaslouží. Mé hnidopišské já sice zůstalo o pár vysvětlených detailů ošizené, za to taky ta půlhvězdička dolů. Ale jsem spokojená.

S čím však spokojená nejsem je Příběh archiváře. Těšila jsem se na tu knížku, ale byla jsem zklamaná. Na málo stránek strašně moc vedlejších linií. Nedostala jsem to, co jsem chtěla. Jen spoustu řečí okolo. Takže je mi líto, jen dvě hvězdičky. Možná dvě a půl.

31. srpna je Den nepřečtených knih. Hodlám se účastnit s nějakou krutou klasikou, která už léta odpočívá v knihovně a svou chvíli slávy čeká. Možná Anna Karenina, možná dokonce Bídníci. Co vy? Zapojíte se do projektu od Martinus.cz? A pokud ano, co hodláte číst?

5 komentářů:

  1. Knížek jsi přečetla docela dost :-) A navíc, pokud se toho ve tvém životě dělo tolik, není divu, že jsi neměla chuť psát na blog.. a naopak jsem ráda, že jsi zpět.
    Musím říct, že mám na knížky hodně podobný vkus, jako ty. Všechny zmíněné bych si s radostí přečetla.

    OdpovědětVymazat
  2. Knížky vypadají vážně dobře, já jsem tedy ani jednu z těchto knih nečetla, každopádně se chystám na Volání kukačky a Bez naděje někdy tedy v budoucnu. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj nominovala jsem tě na tag na svém blogu tak snad ho uděláš http://sisibookhot.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Bez naděje a Volání kukačky bych si chtěla přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  5. Už je to dlouho, co jsem četla Madisonské mosty, ale vzpomínám na to jako na hroznou romantiku, úžasnej příběh... sakra, asi bych si to měla přečíst znovu. :-)

    OdpovědětVymazat